Pane Konvičko, koupím Vám lístek do kina, chcete?

Pan Konvička je protivný a leze mi na nervy. Ale co bych pro bližního svého neudělal, že jo. Takže: pane Konvičko, jděte do kina! Tady máte lístek.

Film je o zlu. O zlu, které se plíživě, ale rozhodně šíří mezi námi. Stejně jako se šířilo v době, kterou film popisuje. Ukazuje krystalický obraz zla, které je člověk schopný vyprodukovat.

Film je z Maďarska a získal pro svou zemi Oscara. Ten film se jmenuje Saulův syn.

Běžte, prosím, i Vy ostatní na ten film. Vezměte s sebou kamarády, kolegy, rodiče. Vezměte s sebou nejbližšího Konvičku, kterého znáte a kupte mu lístek. Běžte do kina se svými dospívajícími dětmi. Film je brutální, budou se bát, možná brečet, ale poznají, co jsme byli schopni dělat ještě před pár lety. V kontextu dějin je to pár let! Bylo to včera. Bez debat.  

Tento film je ideální pro dnešní dobu. Přesně zapadá do současnosti! Kdy je zcela běžné, že vysokoškolští učitelé, taky politici a prezident, používají argumenty, příměry a vůbec velice idiotská hesla, která vytváří podhoubí, podobné tomu, které vedlo k realitě, o niž je děj filmu.  

Mimochodem, věděli jste, že ve vyhlazovacích táborech existovala tzv. sonderkommanda? Jejími členy byli převážně Židé. Taky lidé, co to dostali za trest. Náplní jejich práce bylo uklízení. Uklízeli „kusy“. Kusem se stal každý zavražděný člověk v koncentračním táboře. Dále pak sonderkommanda vytrhávala zlaté zuby z mrtvých úst. Drhla plynové komory, třídila šaty. Někteří též přímo „kusy“ přikládali do pecí. Kdo nechtěl, skončil v peci taky – živý. Jako ostatní. Po pár měsících se ze sonderkommand staly taky „kusy“. Prostě takový koloběh smrti, řeklo by se.

Ale zpět k Vám, pane Konvičko. Tak co? Půjdete do toho kina? Měl byste. Třeba pro inspiraci. Ostatně proč vymýšlet něco, co již bylo tak geniálně vymyšleno a hlavně realizováno. Přeci jenom, ruku na srdce, taky chcete stavět tábory, ne? I když tomu říkáte „rezervace“. Jak poetické…! Vezměte si, co budete dělat s těmi tábory, které už naplníte. Co s obyvateli těchto táborů? Co s lidmi, které nebude mít kam dát? A jsou to vlastně lidi? Kam s lidmi, nebo „kusy“? Promiňte, film mě vážně zasáhl a nějak se mi to teď slilo. Řekněme si to na rovinu: máte-li pocit, že přeháním a že na vás nejsem hodný, tak se nedivte. Vy jste ten film neviděl, já jo. A já se vás bojím. Prostě mi připadáte jako ten velitel, který přikázal jednomu z vedoucích (říkali jim kápo) sonderkommanda, aby vybral 70 jmen, které už „nebude potřebovat“. Taky chcete třídit lidi.

Ten film je tak smutný, že musí tragicky i skončit. Tak se i stalo. Já mám však stále jistou naději, že v globále to dopadne dobře. Třeba tak, že pan Konvička na ten film zajde a prozře. Jinak řečeno: přestane se chovat jako hlupák. Přestane lhát, omluví se a požádá o odpuštění.

Pane Konvičko, kam chcete poslat ten lístek? Saulův syn je o Vás.